Srpen 2010

Eleventh

28. srpna 2010 v 0:33 | PainOfLove
Coldplay je kapela, která mě zachrání vždy, když mám pocit, že nemůžu nic poslouchat. Že už nic nevyjádří můj smutek a štěstí, radost a bezmocnost. Ano, občas je tu písnička, ale jedna - to si ji mám pouštět tolikrát, až mě omrzí? Ne. A pak znovu, jako už mockrát, objevím Coldplay. A ta hudba vyjadřuje úplně všechno, co cítím. Díky. Pokud chci, můžu přemýšlet dál, ale ona mi spíše pomáhá dostat se z těch myšlenek. Vyjádří za mě to, co cítím, lépe než já, a já se zase aspoň chvíli můžu zabývat něčím jiným a snad 'normálním'?

Chci tam jít, ale nemám s kým, proč je to tak těžké? Když už chci konečně žít, je mi to překaženo zase dalším problémem. Ale jednou to půjde. Koncert tak šel a to jsem si myslela, že je to nemožné. Ještě teď jsem šťastná a myslím, že budu za tento den šťastná do konce života. Už je to přes 5 měsíců, ale ještě žádný den mi nepřipadá tak moc, jako by mohl být se mnou každou chvilku, kdy jen chci. Děkuji, miluji to.

A dokázala jsem to. Sakra, byly jen tři a už jsem tomu málem propadla, ale zvládla jsem to a teď, když je po tom, jsem na sebe pyšná.

A taky se mi asi bude trochu stýskat.

Co bude, až ho zase uvidím? Myslím, že láska nezmizí, protože ani nechci, aby zmizela, ale nejsem si teď už tak jistá, jestli by to šlo. Nejsem si už tak jistá, jestli pro mě pořád bude...ale vlastně...bude. Bude. Myslím, že ano.

Tak moc se těším! Uvidíme, jak moc dokážu do někoho kopat a mlátit, ale těším se na to, že to bude něco absolutně nového. Že někam budu patřit - snad. Snad mě vezmou mezi sebe. Nebo spíš - snad se dokážu mezi ně začlenit. Ale to zvládnu. Zvládnu to a bude mě to bavit.

Stejně jako dějepis a němčina a angličtina. To taky zvládnu.

Miluji ho.

Tenth

12. srpna 2010 v 10:35 | PainOfLove
Pořád jsem sice líná a přes všechna moje 'předsevzetí' a přání, co všechno stihnu, dělám zase to hnědý zapáchající, ale dá se říct, že s nimi jsem většinu času, který mám zde určený, šťastná. Je to nádherný pocit. S nimi se směju a blázním a prožívám spoustu věcí. Přesto, že jsem líná, nikdy se to nemůže rovnat tomu, co bylo předtím, než jsem je poznala. Díky nim něco vím, díky nim jsem se začala učit jazyky - znovu, jde to pomalu kvůli mé lenosti, ale bez nich by to nebylo nic - díky nim jsem začala kreslit - hlavně díky Němu - a spoustu dalších věcí. A to, co jsem s 'nimi' zažila! Bude to za krátký čas 5 měsíců a zdá se mi to, jako by se to stalo dnes nebo včera. Pamatuji si všechno z toho, kdy jsem zrovna vnímala, naprosto ostře a přesně. Je fakt, že většinu času jsem byla mimo můj mozek a tenhle svět, ale byla jsem tam, a těch pár vzpomínek se třemi mými videy to dokazuje.

Díky, že jste. Objevila jsem smysl života - s vámi a díky vám a jste to vy.