Twenty-fifth

25. prosince 2010 v 13:37 | PainOfLove
Myslela jsem při tom na Pavlíčka, pak jsem si dokonce vzpomněla na Billa s Tomem. Ale ať tak či tak, jde všechno mimo mě. Tak nějak. Kde jsem já před pár měsíci? Plachá, bála jsem se jakýhokoli doteku, jak říkalo pár lidí - éterická. A teď? Myslím, že se mi to zlomilo tu noc z šestnáctého na sedmnáctého října. Jeden z mých nejšťastnějších dnů, myslím na to denně. Ale spolu s tím přišlo něco jiného. A to nejsem já. Tohle bych dřív nikdy neudělala. Teď se vracím domů v 6 ráno a dělám to jen proto, abych nemusela být doma. Sama. Myslím, že to je ten důvod. Nebýt doma. Byla jsem doma vždycky, protože jsem neměla kamarády, kteří by pořád někam chodili, natož chlastat. A chtěla jsem chodit ven. Ale s partou, protože být sama s klukem jsem se taky bála. Mám teď lidi, s kterými můžu jít ven, za coč jsem moc vděčná. Včera jsem poznala tolik nových lidí a taky jednu novou věc. A víte co? Ti lidé ne, ale ta věc je mimo mě. A nechápu proč. Dřív bych se tu kroutila, brečela, neustále na to myslela jako 'co jsem to provedla' a ono nic. Zkušenost. Musí se to zkusit. Ale jednu věc vydržím. Musím, protože ta je pro Pavlíčka. A ono záleží na srdci, na tom, jak to beru. Může se stát hodně věcí, zvlášť v pět hodin ráno po pivech a svařáku. Ale ta jedna věc je pro Pavlíčka. Dal mi nejhezčí dárek. Odepsal mi na přání k Vánocům, a to tak krásně, jak to umí jen on. Vykouzlil mi úsměv na tváři a v duši štěstí. To je další věc. Letošní dárky šly taky mimo mě. Chtěla jsem to a jasně, že mám radost, že jsem to dostala, ale vlastně to říkám jen tak. Vůbec mi na tom nezáleží. Samozřejmě, že to využiju a budu ráda, že budu mít něco, na čem můžu uchovávat vzpomínky. Ale nezáleží mi na tom. All I want for Christmas is you. Spala jsem tak osm hodin za dva dny. A nesnáším chodit domů, proto zůstávám. Jenom proto, že chci s někým být. A bylo to hezký, to předtim a to potom. To mám ráda. Jsem holka no. Ale pravda je, že mi to chybí. Samozřejmě, že mi to chybí, jsem na tom světě už pár let a člověk potřebuje obejmutí, potřebuje někoho, u koho se cítí v bezpečí, ke komu se může schovat a cítit jeho teplo. A proto zůstávám. Další věc, co se mi změnila. Nikdy jsem o svých pocitech nebo snad zážitcích nikam nepsala. Měla jsem touhu vést si deník, ale přišlo mi to trapné. A nešlo mi to, jen tam tak psát, co se stalo. Na blog mi to taky nešlo. A vlastně nevím, jestli to pomáhá, ale asi trošku jo. Ráda totiž přemýšlím o věcech, co se staly, a ráda o tom mluvím pořád dokola, což samozřejmě lidi otravuje. Navíc takovéhle věci nikomu neříkám, takže je to neotravuje, ale už vůbec nemám s kým to řešit. Neumím o tom mluvit. Přijít za kamarádkou a říct 'No čau, hele, tak jsem mu ho vykouřila, ale jako rovnou jsem mu řekla, že s ním spát nebudu. Navíc byl děsně mladej, nechápu, co to do mě vjelo, ale prostě. Moje tělo to chce asi zkusit a taky mi bylo blbý nic nedělat, když už jsem u něj, tak se asi něco očekává, že. A jako na svůj věk nevypadal a vlastně mi samozřejmě nevadí, kolik mu je a víš co, mně je to vlatsně jedno.' Tohle bych asi neřekla, ale mě nebaví přemýšlet nad tím, co bych řekla/neřekla, protože vím, že to neřeknu a je mi to teď fakt nějak jedno. Chci Pavlíčka a to tento měsíc. Těším se na něj, tak strašně moc. To na něj moje tělo reaguje. To jeho chci políbit. Jeho se chci dotýkat. A on je první a bude první, protože tohle bylo jen, abych se něco dověděla. A jeho chci uspokojit. Chci, chci, chci. A děkuju. Jak asi trávil Vánoce? S bráškou? S přítelkyní? S celou rodinou? S kamarády? Nebo se všemi dohromady? Určitě se vožral a asi víc než já. A možná se taky neožral. Co já vim. A vlastně na tom nezáleží. Záleží na tom, že jsem měla s kým být, jak ve čtvrtek, tak v pátek a v sobotu ráno. A byla výborná večeře. A Lukáš mi dal vosí hnízdo, chtěli ho všichni a dal ho mně. Možná proto, že jsem holka?...Ale díky. Je to od tebe moc hezké. Tohle by taky nikdo nepochopil. Že řeším vosí hnízdo, ale pro mě to opravdu znamená hodně. Musím se jít umýt. Za chvíli jdeme na návštěvu. Pohoda. Pohoda. Pohoda. Už se tak těším na Pavlíčka. Chce se mi docela spát. A taky mi přišlo líto, že jsem na stejné škole jako Pavla. A přitom já jsem mnohem chytřejší! Oni nad tím možná nepřemýšlí, ale...co ale vlastně co? Jsem jiná než ona. Jsem, jsem, jsem. A tohle skončí dobře pro mě. Super. Měla bych s tím skončit. Budu s nimi nadále chodit chlastat, ale tohle bylo naposledy. Vím, co jsem potřebovala a končím. Jsem jiná než Pavla. Budu je oblažovat svou přítomností a ať si na mě klidně dovolujou, vím, že mě chtějí všichni a chci, aby mě chtěli. Ale mají smůlu, muhehehe. Tenhle se možná bude cítit důležitě, ale nemá proč, protože se vlastně nic nestalo, domluvili jsme se na tom a je to pravda. Jde to mimo nás. A já se nemám za co stydět, protože jsem hezká, nespala jsem s nim a tak vůbec. Muhehe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama