Twenty-fourth

19. prosince 2010 v 14:45 | PainOfLove
Bylo to krásné.

"Čau? Čaau! Ahoj." Úsměv, pusa.
"Rád bych si s *** podal ruku. Kdybych já byl ***, asi by se mi nelíbilo, že by mi *** napsala, že zůstává na noc s ***."
"Tak my půjdem hrát."
"No jasně!"

"Prosím. Prosím."
"To vůbec nevim, jestlis mi řikala něco v Praze. To si vážně nepamatuju."
"Jo, já vim, cos mi řikala v Praze."
"Jestli mě máš ráda, musíš to pochopit."
"Bára."
"Rozešla se se mnou a já ji chci zpátky. Co mám dělat, když mi napíše, že se sama doma bojí?"
"Pojedeš teda?"
"Ne."
"Prosím."
"No no noo."

Sakra.

"Nemůžu ho najít, pozdravuj ho, jo? Díky."
"Jasný, ahoj."
Děkuju. Krásná pusa na rozloučenou.

"Nedělej to. Nechci tě pak vidět smutnou. Podívej, můžeš mít kohokoli, i já měl co dělat a to mám přítelkyni. Proč chceš jeho?"
"Nevíš všechno."
"Dobře, já vim. Tak za nim běž. Dělej, běž za nim a zeptej se ho."
"Tak co, jedeš s náma?"
"Pojeď s náma. Hele, tak kdyby něco, mobil a my pro tebe přijedem, jasný?"

"Jestli mě máš ráda..."
"Prosím."

To je elektrika. První setkání. Na první pohled. Dotek. Jiskry. Rok. Pohledy. Ruce. Noc. Praha. Slova. Přítelkyně. Teď. Setkání. Láska. Utěšení. Miláčku.

"Je ti něco?"
"Nic."
"To by bylo pořád."
"To je něco jinýho."
...

Lásko. Přijeď. Je mi to líto. Tohle je Tajemství. Promiň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama