30th

5. února 2011 v 23:23 | PainOfLove
Je to perfektní. Jsem tak šťastná a přitom nevím, jak to zvládnu, těch čtrnáct dní. Ve škole je toho oprvadu hodně, to samozřejmě všechno zvládnu, ale měla bych možná fakt něco dělat a připravovat se dřívě, než den předem. I když i tak to dám, jsem prostě dobrá. Nevím proč, ale do těchto textů nerada píšu smajlíky. Často to pak vyznívá divně, povrchně a nevtipně, ale co se dá dělat. Nechce se mi. Mám pocit, že by to zkazilo...něco.

Dnes sem musím dát video.


Oni jsou perfektní. Naprosto ohromující písnička. Všechny písničky mají pompézní.
Je tak roztomilý. On je neuvěřitelně nádherný. V době natáčení tohohle videa mi bylo tak deset jedenáct. Mám pocit, že v té době jsme ještě neměli internet, takže jsem moc "své" hudby neznala. Ale otec i bratr poslouchali velmi dobré věci, takže nevadilo. Přesto jsem si potom našla svůj styl. Ale to asi každý. Zjistíte, že vás přitahují sprosté, vulgární věci míchané inteligentními texty a rozhovory. Že se vám líbí černé linky a holky k tomu nepotřebujete. Máte strach a přesto jediné, co posloucháte ve tmě je to, co vám ten strach přináší a znásobuje. A milujete to. Dalším postupem času jsem se přestala distancovat od popu a taneční muziky a zjistila, že pokud je něco dokonalé, nemusí to být tvrďárna. Jakmile má něco nápad, jakmile to má v sobě tu genialitu, stačí to. Samozřejmě že to stačí. Co bych měla chtít víc od geniality?
Pak přišli taky chlapi. Nemám se o nich s kým bavit, protože o nich mluvit neumím. Spíše...nemumím mluvit o svých citech a pocitech k nim. Ani psát. Je mi to trošku líto a občas mám pocit, že se zblázním, že bych se potřebovala aspoň vypsat a nejde to. Teď o tom sice píšu, ale nepíšu o pocitech k někomu, jen to okecávám.

Slíbí mi, že mě ošuká. Přesně tak úžasně, jak to potřebuju slyšet. Že vím, že mě prostě chce, že jsem nádherná, že jsem ošukáníhodná. Jo. Vzápětí si na mě vezme číslo s tím, že se mi zítra ozve, že zavolá nebo napíše. Vím, že má přítelkyni. Když odchází, vezme mi dech polibkem. Byla jsem tak v šoku, možná jsem to zkazila, ale možná taky ne. Myslím, že je to v pořádku. Ale nezavolal. Když jsem ho pak viděla, chtěla jsem se chovat normálně, ale můj pozdrav byl plachý a smutný. Nechtěla jsem, ale tak nějak...jsem se neovládala. Od té doby jsme spolu nemluvili. A pak jsem byla nemocná, takže jsem tam ani nemohla jít. Tam, kde bych ho mohla vidět. Zas ho uvidím. Ale jde o princip. Dělám si to sama? Vždyť přece chci, aby zavolal. I když...je pravda, že čekám, až bude po tom. Třeba mi to chce Vesmír ulehčit, abych nemusela vymýšlet výmluvy. Potom už výmluvy nebudou potřeba. Buď jo anebo to naopak nepůjde. Fajn.

Neděle. Poslední den. Těším se na trénink, na první hodinu zumby i na čtvrteční volno, ale co ta škola? Pondělí angličtina. Úterý čeština, základy společenských věd a fyzika. Ve středu matematika a biologie. Čtvrtek němčina a fyzika. V pátek zeměpis.

A stejně ten život miluji. I přes ty smutky a nenávisti ke vstávání ho miluji. Dříve jsem pouze chtěla umřít a teď. Láska k němu pomáhala, ale neléčila. Láska k němu pomáhala, léčila a zároveň pohřbívala. Láska k němu vyléčila. Naprosto. Miluji jeho hnědé čokoládové oči, kterými se na mě tak nádherně díval. V tu chvíli si mě přečetl. Miluji jeho vůni a také jsem mu to řekla. Poděkoval tak nádherně a já mezitím tiskla nos k jeho tělu a čichala tu nádhernou vůni. Byla jsem s ním, dotýkala jsem se ho a on se mi věnoval. Byla jsem tam pouze já a on. Jen já a on. Mezi všemi těmi dívkami, jen já a on. Celou noc jsem mohla být u něho a cítia jsem se nádherně. Nepotřebovala jsem myslet na žádného jiného kluka, ani mě to nenapadlo. A pak jsem hodila za hlavu všechno a řekla jsem: "Jdu s váma." A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy mohla učinit. Pak jsem se ale zase začala bát, stydět a stáhla jsem se do sebe. On byl přitom tak hodný. Tak nejhodnější. Dal mi pusu, obejmul mě a držel mě. Ležela jsem v posteli s ním a mohla ho cítit. A ráno tam byl pořád. Leželi jsme tam spolu a bylo to to nejkrásnější ráno v mém životě. Ten den svítilo celý den sluníčko, ale nevím, jestli ve skutečnosti také. Pro mě však bylo nádherně. To, jak se na mne díval. Děkuju.

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama