Březen 2011

36th

28. března 2011 v 14:54 | PainOfLove
Byl můj...idol. Tak dlouho jsem ho měla ráda, tolik jsem s ním chtěla mluvit o mých problémech. Ale mojí mamku to ani nenapadlo a to mě viděla denně. I když jsem se snažila něco jí naznačit, tak ne...nevšimla si. A dnes, vlastně po letech, se mi to splnilo. Mluvila jsem s ním o tom, byl celkem v šoku a první, co mi řekl, bylo, že se zná s jedním psychiatrem. Pak jsme mluvili dál, a když jsem pak ze srandy řekla, avšak uvnitř jsem to myslela vážně a čekala jsem, jak on to pochopí, že bych asi fakt potřebovala psychiatra, bez jakéhokoli zaváhání či náznaku srandy mi řekl, že ano. Tak. Tak mi to taky konečně řekl někdo jiný než já. A pak to blbé slovo. Když já opravdu nevím, jak to jinak popsat. Smál se a prý ho to překvapilo, že by nikdy nečekal, že bych to já řekla. Je mi hrozně trapně a chtěla bych to vzít zpátky, ale na druhou stranu...další věc, čím jsem ho překvapila.

Jen prostě. Je to zvláštní. Uvědomuju si, jak jsem dřív opradu nepřemýšlela o budoucnosti kromě smrti nijak. Žádné sny, plány. Jak nevím nic z běžného života, protože mě prostě nezajímal. Ta doba je jakoby v mlze a já tak nějak matně vím, co jsem občas dělala. Jednu věc za rok a to ani nevím, který rok, kolik mi bylo, jak jsem vypadala. Všechno je tak nějak pryč. Začala jsem jakoby úplně nový život, jako bych se znovu narodila. A mám se líp, jen mi prostě chybí ty základní věci, které se člověk během dětství a mládí učí.

Ale našla jsem ho. To byl jediný můj sen a splnil se mi. Děkuju. Teď ještě to ostatní. Ale to je výzva. Tohle je život a člověk se s ním musí poprat, jak nejlépe dovede. Darwin řekl něco v tom smyslu, že když ztratíme jednu hodinu, během které nic neděláme, ztratíme život. Takže se musím snažit nebýt líná. I on to viděl.

"Ty budeš těžký oříšek."

Stejně vás mám pořád ráda. A pořád asi v normálních gestech vidím něco víc.

Ale jako miluju hudbu, tak mi bylo trapně, že o ní pořád melu. Což je moc divné. Ale nevadí. Asi jsem pořád ještě nedospěla do fáze, kdy miluji sama sebe se vším všudy a takovou, jaká jsem. To přijde. Že jo?