38th

5. května 2011 v 22:03 | PainOfLove
Ráno můžu být mrtvá a tobě potom bude líto, žes měl moc práce, žes byl unavený či další jiné "výmluvy", o kterých vím, že jsou pravdivé a nezazlívám ti to. Sama jsem také často líná někam jít či mám pocit, že nestihnu něco jiného, co nakonec stejně neudělám, ale my jsme se neviděli už docela dlouho na to, jací jsme kamarádi. Jak by ses asi cítil, kdyby ses dověděl, že mi za týden půjdeš na pohřeb? Žes měl tolik šancí se se mnou sejít, pokecat, zasmát se, zchlastat se, ale tys nemohl ani na hodinku vypadnout z toho bytu, aby ti něco neuniklo. Neunikla jsem ti já?

Stejně tu vlastně kecám o hovnech, protože jediný, po kom se mi stýská, je někdo jiný než ty, a pokud si přiznám svoji sobeckost, ráda přijímám tvou společnost, abych se necítila tak osamělá, protože vím, že mě máš rád. A abych měla s kým pít, už mi totiž přijde velmi nápadné, jak doma mizí víno a rum. Stejně jako je ten, po kom se mi stýská, ten jediný, kterého nechám se mě dotýkat a kterému chci dělat dobře i já, ty jsi ten jediný, komu dokážu dát do držky jen proto, že se mi chce, že jsem nasraná na život, že jsem nešťastná. A vím, že ty mi odpustíš, i moje opilé nadávky mi odpustíš. Omlouvám se ti, nevím, co mě to vždycky popadne, proč ti chci ubližovat.

Skoro nikdy jsem nikomu nedokázala ani oplatit, když mi ublížil. Křesťané by ze mě měli radost. Někdo tě uhodil? Nastav druhou tvář. Dusila jsem všechno v sobě a doma brečela a toužila po smrti. Do té doby jsem nebyla schopná ani tělesné blízkosti. Potom jsem potkala jeho. A potom tebe. Tebe jsem musela trochu svádět, abys mi dal přednost před ostatními. Povedlo se mi to až nějak moc dobře na to, že jsem nikdy pořádně neflirtovala. Nechtěls se mnou jenom spát, ale dokonce si toužil po mém srdci. Nedala jsem ti ani jedno a tys to pochopil. Jsme kamarádi a ty mi odpouštíš všechno. Vysmál by ses mi, kdybych ti tohle řekla. Vždyť to přece byla kamarádská rvačka. Zasloužil jsem si to. Byla to sranda. Bylas opilá. Moc se lituješ. Ale já, jen já vím, jak to bylo, co jsem cítila. Pro tebe možná kamarádská rvačka, ale já vážně měla chuť rozmlátit ti hubu, ublížit ti do krve a nechápu proč. Asi za to, jak jsi na mě hodný, když vím, že si to nezasloužím. Stýskalo by se mi po tobě, ale možná si ve svém krutém, sobeckém srdci ještě uvědomuji, že bych tě ode mne měla odehnat pryč, dříve než ti ublížim tak, že to ani ty nepřekousneš. Ty nebudeš chápat proč, bude to křivda a já budu litovat, vím však, že bych to udělala znovu. Ty se ale jen tak nevzdáš, jen tak neodejdeš a já to přece ani nechci. Promiň.

A on? Zapomněl? Posrala jsem to nebo se to dá ještě zachránit? Mám to vydržet nebo se znovu ponížit? A chci vůbec vztah nebo mi jde jenom o sex? Moje představy jsou jeho představy a v mém mladém věku převládá nadrženost. Ano, stýská se mi, pocity lásky, poblouznění, štěstí mě stále občas vyhledávají, ale překousla bych jeho životní styl? Případné nevěry? Někdy i delší úseky osamění? Vím, že ano, tohle jsou jen hloupé výmluvy, které hledám, abych se přesvědčila, že nemá cenu ho milovat, že mě stejně podvede. Srdci neporučím a mým myšlenkám bohužel taky ne, je to už ale k nevydržení. Nevím, kurva, na čem jsem. Z mé ani z jeho strany a je to sakra vyčerpávající. Žeru tolik, že ani skoro denní cvičení mi nepomáhá nepřibírat. A potom samozřejmě přicházejí výčitky, že takhle už mě tuplem nebude chtít, že proč ho chci vlastně vidět, když si nepřeji, aby mě takhle viděl? Tím dospěju k závěru, že na to seru, že končíme a jdu se přejíst. Pak mi dojde, že ho chci, že to nejde jen tak zrušit a je to tu znova.

Problémy puberťačky. Moje představa, že všechno prožívám silněji než ostatní, že moje problémy jsou více emočně vypjaté a že bych nutně potřebovala psychiatra, jsou jen další výplody mé sobecké a narcistické osobnosti.

Přesto stále doufám a čekám. Věřím, že se ozveš. Brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama