Listopad 2011

47th

30. listopadu 2011 v 22:22 | PainOfLove
Je to pořád stejné.

Nezměnilo se nic.

Měla bych skončit, abych si znovu užívala i ty nepatrné chvilky štěstí. Pořád mám pocit, že to snad cítím díky němu? Dnes se mi o něm zdálo. A byla jsem to já, kdo ho nechal čekat. Nechci na ten sen myslet. Protože to nejsem já. Já chodím první. Uvědomit si pravdu, bolí. Ale co skutečně je pravda? Sen? Nevím, co si myslí, nevím, na co myslí.

Na co myslím já, mu dává sílu a mě ji odebírá. A nedává mi nic nazpátek. Teď už nic. Ani náznak štěstí. Můžu za to já? Nevěřím dost? Děkuji za to, že je, za to, že jsem to mohla poznat. V tuto chvíli si přeji konec. Nezávislost. Svobodu. Uvolněnost. Prázdnou hlavu a klid. Je to možné? Víc než...

Hodím se tam? Hodím se k nim? Umím mluvit jako oni? Umím chodit jako oni? Ve světě? V průmyslu?

Zítra to znovu bude stejné. Utíkám z reality za posledních pár korun, co mi zbývá v peněžence. A pak se znovu probouzím. Občas mám chuť k úsměvu a k radosti. Jen tak, z ničeho, ze světa, ze světla, ze slunce, z barev. Občas si přijdu krásná.

Snažím se moc? Říkal...vůbec. Nechci tě víc. Chci tvoje tělo. Nastane klid a slzy, potom. Potřebuju tě. Zmizím s tebou. Trvá to i po probuzení. Stačí vidět. Tvé chvějící se řasy ve spánku. Miluju tě. Nebudu se omlouvat za lásku. Nechci končit pateticky. Nechci končit.