Únor 2012

50th

12. února 2012 v 15:15 | PainOfLove
To je skoro výročí.
A změnilo se něco?
Jsou tři hodiny odpoledne a já jsem opilá. Zase. A poslouchám Hurts. Jejich slova vypovídají o všem. Jejich hudba je zasahující. Zvlášť v tomhle stavu, kdy se vykašlu na všechno a opiju se. Četla jsem článek o tom, jak se nám děje to, co ve filmech, protože tomu věříme, jak na to pořád koukáme. Ovšem děje se nám jen to špatné. Jsem naivní, když pořád věřím v dobrý konec? Pořád u toho samého člověka. Pořád u toho samého, tak dlouho?
I kdyby, bude to prostě tak a já budu čekat. Aspoň myslím, vždy se může stát, že potkám někoho, kdo mi ukáže, že jsem se mýlila. Ale navždy ho budu milovat. Nechápu, jak může někdo říct, že láska zmizí. I Gándhí to říkal. A nejen on. Vždyť přece když jednou miluji, je to na věky. A jen pokud je to v mé povaze, změní se má láska v nenávist. Ale je to pořád druh lásky. Opravdová láska nikdy nezmizí. Nikdy nám nemůže být ten člověk lhostejný, jinak jsme ho nikdy doopravdy nemilovali.
Venku svítí sníh a já zjišťuji, že se mi nelíbí tolik bílé. Když kráčím s nádhernou hudbou po parku a všude je bílo, ach ano, to je krásné, ale dívat se z okna na bílé střechy domů...kdepak. Miluji naši zem. Máme zde horko i krutý mráz, pot i led. A jsme schopni se s tím vypořádat. Která země to tak má také? Čím jsem starší, tím se mi tu víc líbí. Ale velké město potřebuji pořád. A angličtinu nemám ráda (je to kvůli učetelce, či pro ni nejsem zrozena?).
There's something in the water. Really? Not in the wine?
Miluji Jeho, ne, ne Jeho, ne Ježíše, jeho, normálního člověka. Jsi tady? Budeš tu pro mě?