Říjen 2012

67th

28. října 2012 v 13:33 | PainOfLove
Je tohle možné?
Je možné, že jsem na tenhle blog zapomněla, či si na něj prostě jen nevzpomněla od 14.července? Ano, dělo se toho hodně a kvůli tomu klukovi, o kterém je vlastně většina článků tady, se už tak často netrápím. Miluji ho pořád, jen jsem na vlastní kůži poznala, že co oči nevidí, to srdce nebolí a snažím se v tom nevidění ho pokračovat. Ale 14.července, sakra to je datum před posledním termínem, kdy jsem ho viděla. Jak je dle toho krátkého odstavce znát, neuměla jsem si představit, co se stane. Myslela jsem si, že to přežiju líp, když i předtím jsem ho dlouho neviděla? Ne ne, kdepak. Kdybych se neopila, ani bych nešla na místo, kde by byl on. Pak jsem ale potkala holčinu, která mi řekla, že se s ním o mě bavila a že jí řekl, že mi hrozně ublížil. (Monika!) Už jsem v sobě tu dobu měla 2 piva a flašku vína. Rozbrečela jsem se, byly asi tak 4 odpoledne a brečela jsem nejmíň do 4 do rána (s přestávkami). Šli jsme s ní na panáka, pak na dalšího a tak, že jsem se ožrala opravdu důkladně, pak dlouho nic moc nevim, až na pár záblesků, a pak už byla tma a já stála a viděla ho, chvilku jsem pařila, chvilku brečela a ona mě utěšovala, on se na mě usmíval. Bylo to všechno zpátky během vteřiny. Potom jsem samozřejmě počkala a on přišel, dal mi pusu a šli jsme na dalšího panáka, jako bych ho potřebovala. Podle ranní smsky jsem mu nejspíš vykládala o tom, na jakou školu mě vzali (Gratuluju k přijetí na Karlovku)- bylo to proto, že jsem ho chtěla v Praze vidět, až tam budu. Pamatuji si, že než odjel, řekla jsem mu, že ho miluji. "To jsou moc velká slova, Ivetko," řekl. "Ne, miluju tě." Odjel, má přítelkyni, mně zbyly jen oči pro pláč a než jsem upadla do kómatu, podařila se mi napsat smska, kterou jsem si ráno nepamatovala, ale na kterou mi odpověděl. Musela jsem se podívat, na co mi to odpovídá. A to je (skoro) poslední věc, co se mezi námi odehrála. Jak tak vidím, je to už pěkně dlouho, ani mi to nepřijde, jsem v pohodě, i když stačí mi vzpomínat a mám slzy v očích. Jsem na škole v Praze a rozhodla jsem se ho nevidět. Protože jsem v pohodě, všechno mě baví, všechno okolo miluju a všechny miluju. Během prázdnin a začátku školy, během všech těch kaleb, sklípků a akcí jsem se stihla vyspat s naprosto dokonalym klukem, se kterým vím, že bych byla šťastná, ale má přítelkyni a když jsme spolu šukali, ona spala pár metrů nad námi. Podruhé to bylo venku. Psali jsme si dlouhý slohy, volali si, viděli se většinou v 7 nebo v 8 ráno a bylo to dokonalý. Pak ale najednou přestal psát, přestal se snažit mě vidět, přestalo všechno. Já jsem celkem v pohodě, i když trochu vevnitř jsem nasraná a na druhé půlce mě to mrzí, ale na tom nezáleží, protože je to jenom můj problém. Ale nebrečela jsem, protože moje srdce miluje někoho jiného a nikoho jiného milovat nechci, nechci to znovu zažít. Málem jsem ho milovat začala. Po jednom rozloučení, když jsem si to uvědomila, jsem se zařekla, že ho milovat nebudu, že prostě nechci, že stejně má přítelkyni. A přesně potom se přestal snažit. Jako by to vycítil. Možná že kdybych si to neřekla, že jsme mohli být spolu. Ale kdo ví, jestli by se s ní rozešel. Potom jsem byla s tamtím a tamtím a tamtím a tak, ale s nikym z nich jsem nespala, jen líbaní, hlazení, případně udělání dobře jemu. Teď přemýšlím, jestli si dovolím se znovu zamilovat. Jestli to zkusím. Pokud ano, pouze tak, že jakmile by to on chtěl ukončit, řeknu si v pohodě, zase si zavřu srdce a vyseru se na to. Nebudu brečet. Ne kvůli jiným. Pouze kvůli němu. A budu čekat.
... Takže asi tak tohle se stalo od 14.července, kdy bylo, i když deštivé, léto a teď je 28.října a venku se bělá sníh...